Dnes nam zacala nase dovolena. Jedna se o takove male dobrodruzstvi, protoze jsme se rozhodli cestovat po Cechach, a to s karavem. Uz od zacatku, kdy jsme zacali tuto cestu planovat, na nas cekaly ruzne nastrahy. Nejdriv nas zklamal kamarad pri zapujceni karavanu, pac na nas tak trochu zapomel, potom se nam tyden pred odjezdem rozbilo auto, ale nakonec vsechno dobre dopadlo a vyrazili jsme.
Po prvnich nervoznich kilometrech jsme dostali hlad. Kdyz uz jsme konecne nasli restauraci, tak prisla prvni otazka – klasika – kam s nim. Najit 12 metru na zaparkovani neni v okoli Milov tak uplne jednoduche. Nakonec nas zachranila obecni louka a za mirny poplatek jsme meli mista vic nez dost 😉.
Vyhlednuta restaurace byla obsazena, tak jsme se vydali do sparu Hotelu Orea. No zazitek na zbytek odpoledne. Pohled na jidelni listek nesliboval zadny kulinarsky zazitek, nicmene vybrat se tam neco dalo a tesili jsme se, ze zazeneme hlad. Jedna hotovka, 2 minutky hotove do deseti minut, nic nenaznacovalo tragedii. Cela restaurace byla vsak obsluhovana brigadniky nebo ucni a prestoze nas tam bylo vseho vsudy pet stolu, vladl tam dokonaly zmatek. Ten vyustil v to, ze se v kuchyni „stala chyba“, doslovna citace cisnika a hranolky nam prinesly cca 20 minut pote, co jsme dojedli hlavni chod. Nastesti „Misa“ vsechno zachranil a odchazeli jsme temer s prijemnym pocitem v brise. Ale uroven ceske gastronomie Orea opravdu nepozvedne 😎
Nakonec jsme dorazili do cile – ATC Sykovec – a zacalo nase prvni „usazovani“ karavanu. Clovek by rekl nic tezkeho, vyberu si misto, postavim tam karavan, spustim nozicky a bydlim. No, vodovaha byla jineho nazoru, a nakonec nam to vyslo az napodruhe. Ale zadny uceny z nebe nespadl a priste budeme chytrejsi 😉.
Kemp v pohode, deti si uz nasly kamaradku a zitra nas ceka pohadkovy vylet.
