Rano to vypadalo na vcelku nevinny cyklovylet po okoli. Pote, co jsem v devet skoncil s rozdavanim ukolu v kancelari, jsme v klidu dosnidali (teda vsichni uz byli hodinu po jidle, takze ja jsem v klidu dosnidal), zabalili jsme a vyrazili smer Vysocina Arena zkusit nejake ty singletracky. No, na tech nasich trekovych kolech jsme dali jenom ten pro maminky s detmi, ale jinak pro milovniky horskych kol se daji vrele doporucit i ty narocnejsi trate. V arealu se pry pohybovala Puskarcikova s Moravcem, ale podpisy nemame, tak jsme aspon zafandili na tribune.
Dal cesta pokracovala celkem normalne, a nic nenasvedcovalo, ze se schyluje k „bource“. Deti cerpaly energii ze zakoupenych kyselych bonbonu, Terezka zdolavala kazdy kopec a ja si liboval, jakou mam bajecnou rodinku a jak se nam ta dovolena dari 😎.
Jenze po dalsim kilometru se ta polni cesta zmenila v lesni pesinu a ja zacal pomalu chapat, ze zelena turisticka znacka nemusi nutne znamenat to same jako zelena sjezdovka, tudiz dalnici, ktera se da sjet na cemkoli. V tu chvili prestaly bonbony ucinkovat, a v tymu se zacala projevovat trudomyslnost. No nic, rikam si, pomuze pisnicka. Zkusim dva tri tony, nic. Pak jsem si vzpomel, ze za me firma utratila spoustu penez za manazerska skoleni, ten spravny cas pouzit naucene triky na motivaci tymu. Deti se chytly, manzelka moc ne, prokoukla me 🤕. Ale nastesti jsme se mezitim dostali na normalni cestu a cekal nas obed v osade Yukon. Byvale rekreacni stredisko nejakeho narodniho podniku slibovalo obed v podobe domaci kuchyne. Nic velkeho jsme od toho necekali, ale nakonec klasika v podobe fazolove polevky, bramboraku a pro deti rizek s bramborem byla vcelku OK. Jak se rika – obsluha vlidna, ceny mirne a jidlo celkem chutne.
Povzbuzeni obedem, deti namotivovane slibenym nanukem na Medlove a poslednich pet kilometru pred nami. Zel stale po zelene znacce. Kdyz jsme se poprve brodili pres slatinu, rikal jsem si, ze to je pritok do rybnika, a dal uz to bude dobre. Nebylo, nakonec jsme ztratili i tu zelenou znacku (teda on me Ondra upozornoval, ze vede jinudy, ale ja tu byl pred 25 roky na vandru, on ne) a tech slatin tam bylo jeste nekolik. No, jiste uznate, ze fotit v takove situaci by se rovnalo sebevrazde, navic, kdyz se ty cerstve vyprane ruzove botky znacky Nike postupne menily v notne pouzitou partiovou obuv pana Homelesse.
Nakonec jsme stastne dorazili do kempu a den zakoncili projizdkou na slapadle. Za par let bude vse zapomenuto a deti na to budou vzpominat jako na vylet s prekvapenim 🤠
