Mamka s ťatkou už nemohli dospat, jak dopadne výměna auta, vzhůru byli už asi od šesti 🙂 Vzhledem k tomu, že ráno, jak jsme si představovali (max. do 8 hodin), nikdo auto nepřivezl, ani se neozval, volal taťka znovu do servisu, jak to vypadá s náhradním autem…
No, byl nemile překvapen, když zjistil, že náš prolém doposud nikdo neřešil a auto na cestě není!!! Bylo nám řečeno, že s autem musíme nejprve dojet do nedalekého servisu, kde se na auto podívají a “odborně” posoudí, jak velký problém to je. Po nastartování začalo auto poskakovat a ta kontrolka motoru se znovu rozsvítila:-( Do opravny jsme dojeli, naštěstí. Pán si prooblém vyslechl, sepsal s taťkou protokol, s autem se projel, napíchl ho na diagnostiku, a pak nám sdělil verdikt – s tímhle autem my už nikam nepojedeme – rozbitý katalyzátor…-(
Nastal maraton výměny sms zpráv s manažerem o tom, co bude dál…Padlo hned několik alternativ, jak to bude…že náhradní auto bude ve tři, v pět, protože bude vjíždět ze Salt Lake City. Nebo by mohlo být variantou vzít si Uber a dojet se všemi věcmi do Salt Lake City. No, tak tuhle variantu jsme zavrhli, protože je to cesta cca 5 hodin a úplně jiným směrem, než máme v plánu my. Přistoupili jsme na alternativu čekání na auto. Měli jsme trošku štěstí v neštěstí, protože pán v opravně nám nabídl půjčení auta. Téhle nabídky jsme rádi využili. Alespoň si budeme moc udělat někde v okolí. ..
Nejprve jsme vyrazili do informačního centra městečka, Moab, abychom získali ještě nějaké tipy na místa. Pak jsme si zašli na oběd do mexické restaurace, kde jsme si moc pochutnali. Tento čas jsme také využili k popřemýšlení, kam dál povede naše cesta, protože vzniklou komplikací jsme přišli o jeden den. Nakonec jsme se rozhodli peo vynechání Grand Canyonu…
Jako první místo nového poznání jsme si vybrali Newspaper Rock State Historical Monument (v San Juan County). Podle informací a fotek na internetu místo nabízí sbírku petroglyfů vytesaných ve skále. Když jsme tam přijeli, byli jsme zklamaní, protože to, co bylo na netu na fotce, bylo I na té skále, a to bylo vše. Byli jsme teda trošku zklamaní. Ale I tak jsme se prošli kolem.
Nenechali jsme se ale odradit minivyhlídkou a vyrazili jsme za dalšími krásami okolí. Dojeli jsme do NP Canyonlands, ale z jiné strany. Viděli jsme zase jiné uspořání skal, jinak barevné. Naše nadšení pokračovalo:-)
Pak už byl pomalu čas se vrátit k obytňáku (samozřejmě nás byl čas předání posunut na čas mezi 7,30 – 8,00). Na parkoviště k autu jsme dojeli kolem 6,30. Dali jsme si večeři a pomalu začali chystat věci na přestěhování. Jak se ale dalo bohužel čekat, čekání se prodlužovalo a prodlužovalo…Po uplynutí přislíbeného času se taťka pokusil znovu kontaktovat manažera a zjistit podrobnosti. Odpovědí byl příslíben čas mezi 9-9,15. Když nám pán přitáhl náhradní obytňák, vyprávěl nám celý koloběh kolem předávání auta… Pán byl kontaktován během dopoledne, že ve 3 hodiny bude auto připravené k přepravě. Nakonec ale bylo připravené až v 5 odpoledne. Pán pak vyrazil ze Salt Lake City. Asi se s nějakými předpisy a rychlostí moc nepáral, protože cestu teda zvládl v poměrně “krátkém” čase. Auto jsme přebrali, věci přestěhovali a před desátou hodinou jsme vyrazili do kempu u města Monticello…
