Poslední ráno našeho výletu a my vstávali na budík v 6,30.Den byl ve znamení balení, uklízení, cestování…Nejprve probudit děti, kterým se teda zrovna dnes vážně vstávat nechtělo. Klasika, zákon schválnosti. Pak rychlá snídaně a začít balit. Kufry byly plné strašně rychle!!! Kdo by řekl, že všechny ty letáky, pohledy, brožurky a mapky jsou tak těžké. “Sranda” byla, že jsme několikrát kufry přebalovali a převažovali…
Kufry ideálně zabalené, auto uklizené..Jo, naše představa, že vše bude hotové tak do hodinky, byla vážně nereálná. Vše to trvalo dvě hodiny!!! Teď zbývalo doplnit plyn a benzín, a mohli jsme vracet auto. V plánu ještě bylo po cestě vyzvednout auto z půjčovny, abychom si před odletem mohli prohlédnout samotné město.
Jenže,…kdo by si pomyslel, že se na nás může lepit tolik smůly…v kempu bylo možné čerpat plyn až od 10 hodin, do té doby tam nebyl k dispozici žádný personál!!! Tak že budeme zkoušet benzínky po cestě do půjčovny. První byla hned kousek za kempem, na ceduli to psali, ale realita byla jiná!!! Mezitím jsme dojeli do půjčovny aut. Tam jsme se ale také zdrželi, protože v sobotu hodně lidí auta vracela i si půjčovala. Ale „odměnou“ za čekání nám bylo půjčení „většího“ auta, což nás ale zase vyřešilo problém, jak se pohodlně vejít do auta se všemi našimi kufry a dalšími věcmi. Naskákali jsme do aut a jeli hledat další benzínku s dostupným plynem. No, nakonec jsme uspěli až na druhém místě. Kdo by to byl řekl, že to může být takový problém….Do půjčovny jsme dojeli v 11.30. Půl hodiny zpoždění oproti domluvě, ale nikdo nám nic neřekl…Tak jsme se rozloučili s naším pojízdným kamarádem.
Vzhledem k času, který nám zbýval k vrácení auta a odletu, rozhodli jsme se vzdát se oběda a raději zajet do centra města a kochat se jeho krásami. Město bylo poloprázdné, sem tam nějaký turista, nějaká „demonstrace“ a spousta bezdomovců. Z toho jsme byli velmi překvapeni a zároveň zklamáni. Dost nám to kazilo celkový dojem o městě. Pomalu na každém rohu nějaký bezdomovec, často i se všemi svými „věcmi“. Taky dost žebrali. Bylo to nepříjemné. Děti jsme si drželi u sebe, aby nám je někdo „nezbalil“. Ale i tak jsme našli několik krás města – State Capitol, katedrálu (tam jsme zašli i dovnutř se podívat), budovy městské úřadu, soudu…centrum města má mnoho hezkých významných budov…Pak jsme si udělali procházku do 16th Street Mall, která teda oproti jiným částem města „žila“. Před jednotlivými restauracemi byly venku zahrádky plné lidí, hudba hrála.. Všechny obchody v této ulici byly otevřené. Jak kdyby v této ulici platila úplně jiná opatření než v těch ostatních…My zavítali jen do Starbucks, kde si mamka koupila akafe a došli jsme si na záchod. Zpět k autu jsme šli jinou stranou, chtěli jsme se vyhnout těm nejrůznějším individuím, které jsme doposud potkávali. Šli jsme podél řeky a bylo to fajn.
Nasedli jsme do auta, dojedli a dopili „zbytky“ a vyrazili směr letiště. Nejprve vrátit auto, a pak se nechat dovést k odletové hale. Veškeré odbavení šlo rychle.
Pak, v klidu, jsme šli konečně hledat něco k jídlu. Pokud jsme nechtěli vyloženě fast food, tak zas tolik na výběr nebylo. Nakonec jsme ai vybrali italskou restauraci, kde jsme se nepohrdli pizzou a polévkou.
Samotný let proběhl v pohodě, na čas. Děti koukaly do tabletů, mamka s taťkou se snažili usnout.
Po příletu do Raleigh jsme docela dlouho čekali na kufry. Trochu nás to překvapilo, protože v půl dvanácté v noci tam přeci není takový frmol…S kufry jsme hledali ten správný shuttle, který nás doveze k našemu autu. Opět jsme asi sle doplatili na to, že je noc, protože s námi objel to letiště snad celé, aby posbíral lidi ze všechletů, kteří se poté chtějé dostat na to stejné parkoviště jako my…Auto jsme téměř nepoznali, protože za ten týden bylo celé úplně žluté od pylu. Ještě, než jsme vzali benzín, tak jsme z Raleigh vyjížděli skoro až před jednou hodinou…
Cesta ale byla nekonečná, taťka s mamkou se střídali v řízení, protože byli z toho celého dlouhého dne unavení…
No, do postelí jsme se dostali před čtvrtou hodinou. Spící děti jsme teda jen z auta nasměrovaly do postele.
A tady je ještě jedno album od taťky. Má pocit, že na focení je potřeba pořadný foťák a ne jenom mobil :o).
